Historie zubního kartáčku
První dochovaný záznam o tom, že člověk pečoval o své zuby, pochází z doby babylónské a je starý 3500 let. Babylóňané používaly k očistě chrupu „žvýkací klacíky.“ Zatím jsou nám známy ze zubní péče nejstarších dob spíše jen hygienické náznaky.
Kolem roku 3500 před Kristem užívali Egypťané párátka a primitivní kartáčky na zuby. K čištění zubů sloužily hlavně dřevěné třísky, na konci roztřepené žvýkáním. Bylo to tehdy běžné i v jiných zemích a můžeme se s tím setkat dokonce i dnes v některých arabských a afrických státech. Zápach z úst zaháněli Egypťané rozkousanými kuličkami klejopryskyřice z různých druhů myrhovníku.
Po tisíciletí používaným „zubním klacíkem“ je Meswak – kořen z rostliny, Egypťany nazývaný „strom“, Peršany „Peelu“ a Araby zvaný „Arak“. Meswak má dokonalé leštící a čistící účinky a obsahuje i antibakteriální látky.
Žvýkací klacíky se používali také v Číně, dokládají to záznamy pocházející z roku 1600 před našim letopočtem.
Později asi kolem roku 1400 našeho letopočtu zhotovili Číňané první štětinový zubní kartáček podobný tomu dnešnímu. Držátko bylo kostěné nebo z bambusu a štětiny tvořily chlupy ze šíje sibiřského kance. Tento vynález přivezli do Evropy dobyvatelé nových světů. Zubní kartáček se v Evropě setkal s velkým nezájmem, protože v této době si lidé zuby nečistily. Pouze někteří lidé používaly párátka z husích pírek. Z tohoto důvodu měli lidé zanícené dásně a při použití kartáčku docházelo k silnému krvácení dásní. Proto byly štětiny z kance nahrazeny zvířecí srstí nejčastěji koňskou nebo z jezevce pro drahé luxusní kartáčky.
V 18. století vzrostla v Evropě konzumace sladkostí a zubní kaz, který byl léčen jen bolestivým vytržením, se šířil jako mor. Lidé měli z vytržení zubů strach a raději začali dbát o ústní hygienu. Ten, kdo zubní kartáček nevlastnil, byl považován za nemoderního člověka.
První masově vyrobený kartáček produkoval William Addis z Clerkelandu v Anglii. Addisovi nástupci produkovali propracované, ručně vyrobené kartáčky díky levné pracovní síle. Od roku 1840 vyráběly kartáčky převážně ženy ve svých domácnostech. Rukojeti kartáčků byly vyřezány z holeních a hýžďových kostí volů a jejich pracovní konce osázeny přírodními štětinami připevněnými ve vyvrtaných dírách tenkým drátkem.
Produkce kartáčků stoupala, až se koncem 19. století rozšířila do Francie a později do USA, kde si nechal kartáček patentovat H. N. Wadsworth.
V letech 1937 a 1938 se v laboratořích v USA podařilo pod vedením Wallace H. Carotherse vynalézt nylon. Tento materiál, který se uchytil v mnoha odvětvích, ale proslavil se zejména díky nylonovým punčochovým kalhotám a výrobě zubních kartáčků s nylonovými štětinami.
Nylonový kartáček byl nazýván zázračný kartáček Dr. Westa. Přestože kartáček s nylonovými štětinami byl až do roku 1950 vyráběn z poměrně tvrdých štětin, měl oproti předešlým zubním kartáčkům nesporné výhody. Jednou z hlavních výhod bylo, že se netvořily nežádoucí bakterie mezi štětinami. Avšak štětiny pomalu schly a nedržely více při sobě.
V USA, odkud vynález nylonu pochází, lidé nejevili o očistu chrupu zájem. Až zavedení ústní hygieny jako součást vojenského drylu v US Army, přimělo Američany lépe dbát o ústní hygienu.
kartáček s nylonovými štětinami
V roce 1939 byl ve Švýcarsku zhotoven kartáček na elektrický pohon, který prodávali Američané pod názvem Braxodent. Tento kartáček vykonával pohyby jako při ručním čištění – hlavička kartáčku kmitala v jedné rovině dopředu dozadu, čímž bylo dosaženo kvalitnějšího čistícího efektu.
Po několika letech v roce 1987 byl ve Švýcarsku zhotoven elektrokartáček Interpalk. Čistící hlava tohoto kartáčku vypadá podobně jako standardní manuální kartáček, ale každý individuální snopek štětin rotuje v opačném směru něž snopek sousední. Rotační technika tohoto kartáčku se stala základním rysem moderní generace elektrických kartáčků. I dnes existuje velké množství elektrických kartáčků, které jsou podobné tím, že čistící hlava obsahuje sadu rotujících štětin. Štětiny jsou posazeny do kruhového tvaru, který rotuje či osciluje a nebo individuální trsy štětin, ze kterých se čistící hlava skládá mají každý svůj vlastní pohyb.
Výhodou moderní doby je, že existuje velký výběr kartáčků a pomůcek k provádění očisty chrupu. Abychom používaly správný typ kartáčku je dobré navštívit dentální hygienistku, která nás naučí správně pracovat s touto pomůckou.
Stejně zajímavou minulost jako zubní kartáček má i zubní pasta. V minulosti byly pasty práškovité konzistence. Tyto prášky byly směsí různých bylin a jejich hlavním úkolem bylo osvěžení dechu.
Komentáře
Přehled komentářů
Děkuji tomu kdo vyhotovil tento článek velice mi pomohl při mém poviném referátu do dějepisu.....
Děkuji
(Tereza , 15. 12. 2010 17:57)